Napsali o nás

vytvořený: 12.08.2008 09:33:44, zobrazený: 2686 krát

Zdroj ČMN.
Přestavba


Závoďáky pro radost

2 x Yamaha R1 Prospeed

Čím dál víc lidí propadá kouzlu organizovaných jízd na okruzích. Je to nesrovnatelně bezpečnější než broušení sliderů na trati Liběchov-Dubá nebo v Buchlovákách a zároveň odpadá stres „opravdových“ závodů. I tady si však majitelé své motorky náležitě hýčkají a ladí.

text a foto: Honzis

Našimi dnešními stroji jsou dvě er-jedničky, které patří Pavlu Kalovi a Vaškovi Slámovi, českým zástupcům německé agentury Prospeed, která pořádá jízdy na evropských okruzích v několika programech – buď jako volné ježdění, nebo jako trénink s instruktorem či jako klubové závody, přičemž každý z programů je ještě rozdělen podle zdatnosti pilotů.
Ani Pavel, ani Vašek nejsou opravdoví závodníci, nesbírají body v mistrovství republiky, letos už dokonce nepojedou ani Czech Endurance Cup, v němž loni skončili těsně druzí nelicencovaných litrech. Prý se chtějí jen bavit a jízdu si užívat, takže si dají pár závodů v rámci Prospeedu a jinak budou jen jezdit, jezdit, jezdit…

Motor od Svobody
Když začnete tlačit časy dolů, zjistíte, že technika používaná na závodech má něco do sebe. Co na silnici běžně vůbec nemáte šanci poznat, to rychlý jezdec na okruhu objeví velice záhy. Důležitá je stabilita výkonů všech prvků, ať se jedná o brzdy, podvozek nebo motor.
Motorky si kluci stavěli spolu, ale pod stejně nastříkanými kapotami od Bike Plastu (předek s motivem z loňské Hagovy R1, jinak zbytek je Rossiho M1 z Valencie 2005) se ukrývají zcela odlišné stroje.
Pavlova R1, ta na obrázku vlevo, je model 2004, tedy první s výfuky pod sedlem. Původně do této sezony šla se zcela sériovým motorem, ovšem z toho po pěti kilometrech letošního prvního ježdění v Mostě vyběhla ojnice, a tak se přes noc montoval motor nový, s antihoppingovou spojkou, který Pavel sehnal od superbikera Máry Svobody. Má hlavu upravenou v německé firmě Sepp Buchner, s níž Marek spolupracuje, a v té jsou vačky, ventily a pružiny od YEC. Aby motoru mu nebylo příliš horko (a že se na okruhu motory hřejí až hanba), dostal velký italský chladič Febur bez ventilátoru.
Lepší dýchání má na svědomí otevřený K&N filtr, ovšem výfukové potrubí je zcela sériové (dokonce s katalyzátorem!), jen koncovky jsou otevřené Akrapoviče s vyndavacími „zabijáky decibelů“ – na některých západoevropských okruzích mají přísné hlukové limity. Zapalování a vstřikování je upravováno tradičním Power Commanderem, s nímž spolupracuje i řadicí poloautomat namontovaný na obráceném řazení od PP Tuningu. Od téže firmy pocházely i brzdové hadičky a řídítka, ta pro letošek ale Pavel vyměnil za sériová.

Öhlins, Brembo, Marchesini…
Pojďme na podvozek, který je u okruhovek zásadní. Přední vidle, zadní centrála a tlumič řízení nesou osvědčenou značku Öhlins – kluci tyhle díly nakupovali z Ameriky, kde prý vyjdou výrazně levněji, zhruba o třetinu. Hliníková sedmnnáctipalcová kola Marchesini (hořčíková jsou příliš křehká a mají význam opravdu jen pro závodníky) dostala kotouče Brembo a od stejného výrobce pocházejí i monoblokové třmeny a brzdová pumpa. Pohon zadního kola má na starosti lehčí řetěz 520 od DID, na Most dává Pavel 15-46, na starou verzi trati 15-45.
Již zmíněné bikeplasťácké kapoty jsou doplněny o plexi MRA a karbonové kryty rámu, motoru a nádrže - ten je přelakovaný do barvy motorky a má na sobě ještě infračervené čidlo k časomíře od AIM. Druhý snímač dáte na boxovou zeď a při každém průjezdu se vám zobrazí čas.

Výfuky z Česka
Druhá motorka je model 2007, tedy prozatím poslední, s variabilním sáním. Vašek ji koupil jako bouranou a zbyl z ní prakticky jen motor (neupravovaný), rám, kyvka a rozlámaný podsedlák. K tomu sehnal některé díly ze závodní Suzuki (brzdy, kola…) a ty následně upravil tak, aby šly použít na Yamahu.
Motor je úplná série, ovšem „periferie“ už jsou změněny. Airbox byl opět vybaveno otevřeným K&N filtrem a výfukové potrubí bylo v případě téhle motorky kompletně vyměněno za nerezové potrubí RP doplněné o titanové koncovky téže české značky. Elektronika dostala stejně jako u Pavla „doping“ od Dynojetu v podobě Power Commanderu a řadicího Quickshifteru. Koníci na zadní kolo běží opět prostřednictvím lehčí 520 řetězu, tentokráte značky Regina.

Vercajk s sebou
Kola jsou německá PVM, ale i Vašek šel cestou trvanlivějšího hliníku namísto lehčího hořčíku. Od stejné značky pocházejí i závodní brzdové kotouče, což znamenalo investici cca 15 tisíc. S původními šestipístkovými radiálkami nebyla spokojenost, prý vadly, a tak Vašek letos zkouší čtyřpístky Tokico. Brzdová pumpa zůstala originál R1, opletené hadice PP Tuning (stejně jako přepákování stupaček, které sem pasovalo ze staré Vaškovy er-jedničky 2003) jsou potom vedeny ke každému brzdiči rovnou od pumpy.
Vidlice, zadní péro i tlumič řízení jsou opět Öhlinsy, jen ten zadek má Vašek novější model – předpětí pružiny se šteluje stále hydraulicky, ovšem méně komfortně osmičkou klíčkem namísto kolečka na ruku. Výhodou je na druhou stranu menší hmotnost a když už drandíte na okruhu, tak s sebou stejně máte vercajk…
U téhle motorky vás na nádrži (resp. jejím krytu – v tomhle jsou obě motorky identické, jen plexi má Vašek od značky Puig) nezaujme měřič kol, ale závodní brejle Brembo. Kvůli nim bylo třeba trochu probrousit laminátové trubky náporového sání a pohrát si s podložkami na krku řízení.

Chladič k nerozeznání
Na téhle motorce bylo více práce, než se na první pohled může zdát. Tu asi největší „otročinu“ udělal jistý šikovný pán od Brna, kterého kluci poprosili, jestli by jim podle Feburu nevyrobil druhý chladič. Originál vyšel na 40, tenhle na 20 tisíc, a rozdíl byste nepoznali. Ale po dokončení jim prý pán řekl, že se jim na to příště vys..e, jaká to byla práce. Oproti tomu byla výroba parádních stylových pěnových sedel se znaky vyřezanými vodním paprskem legrace. Ale kluci je tam chtěli – přeci jen mají motorky pro radost. A detail dělá celek.